“Mami, děkuji ti, že jsi mě vychovala, přestože táta nikdy neměl zájem o tebe ani o mne,” píše s vděkem své mamince Irena

Svůj dopis mamince s námi sdílela slečna Irena. Má pocit, že se obecně ve společnosti dnes málo chválí a neustále se poukazuje jen na problémy a na to špatné. Své mamince pravidelně připomíná, že jí je vděčná za všechno, co pro ni udělala. Přestože to neměla jednoduché, pracovala tvrdě a musela počítat každou korunu, i tak prožila slečna Irena šťastné a spokojené dětství, které ji pomohlo v dospělém životě být spokojená a šťastná. Nyní chce mamince veřejně vyjádřit dík.

Milá maminko,

děkuji ti, že jsi mě vychovala! Vím, že ti to říkám často, ale chtěla jsem ti to i napsat. Je důležité, abys věděla, jak moc jsem ti vděčná. Čím jsem starší, tím víc vidím, co všechno jsi obětovala, co jsi pro mě dělala a zajistila. Neměla jsi to jednoduché. Nikdy. Když jsi vyrůstala, nebylo to zrovna na příjemném místě k životu, možná proto ses tak rychle vdala a chtěla mít vlastní domácnost, kde to bude jiné.

Táta utekl

Nevybrala sis však dobře. Táta nikdy neměl zájem o tebe ani o mne. Není divu, že jste se rozvedli. Jenže on vzal všechny peníze a utekl dřív, než jsi mě stihla porodit. Nikdy jsem ho neviděla, protože on se umí schovat a alimenty chodily od jeho rodičů, protože ti se za vlastního syna styděli. I přesto ses musela hodně otáčet, pracovat a brát směny navíc, abychom se měli dobře. Nikdy se u nás nerozhazovalo, šetřila jsi, kde se dalo. Nejvíc asi na sobě. Teď to vidím. Když jsem chtěla chodit do baletu, nekoupila sis svetr, který jsi potřebovala nebo zimní boty, protože ty, cos měla, ještě chvíli vydrží. Jen abych mohla baletit. 

Dvě práce

Když přestaly chodit peníze od tátových rodičů, bylo nám těžko. Pokusila ses sice tátu dát k soudu, aby alespoň platil peníze, ale marně. Místo toho sis musela najít druhou práci, kde jsi po večerech uklízela. Viděla jsem tě, když jsi přicházela domů, unavená, utahaná, s vědomím, že za pár hodin začne ten pracovní kolotoč znovu. Nikdy jsi však neztrácela úsměv na tváři, měla jsi pro mě milé slovo, pohlazení. I když jsme doma neměly plno věcí a často jsme si nemohly dovolit i to, co lidi vnímají jako úplný základ, prožila jsem šťastné a spokojené dětství.

Mám co vracet

Díky tobě, tvému úsilí a hlavně vzoru, že se nemám vzdávat, i když je to někdy těžké, jsem vystudovala a pracuji tam, kde jsem vždy chtěla. Díky tvé velké podpoře jsem mohla jít na vysokou školu a jsem učitelkou na základní škole. Motivovala jsi mě, že zvládnu cokoliv, co si zamanu. Na co si vzpomenu. Občas jsem to chtěla vzdát, protože jsem viděla, že bych ti ulehčila, kdybych pracovala a pomáhala ti, ale to jsi nedovolila. Teď, když sama pracuji, vím, že mám co vracet.

Ráda s tebou trávím čas

Posíláš mě na dovolenou s kamarádkou nebo na večeři s mým přítelem, ale já chci být s tebou. Ráda s tebou trávím čas a snažím se ti poděkovat za všechno. Vzít tě na dovolenou, wellness, kde o tebe pečují, na nákupy nebo na večeři je pro mě pocit zadostiučinění, že i když nás táta nechal, tak jsme to zvládly. Především díky tobě.

Maminko, mám tě moc ráda a budu ti pomáhat a vynahrazovat vše, co můžu. Nikdy nezapomenu, jak skvěle ses o mě v dětství postarala a staráš se i teď, když už jsem tvoje velká holka.

S láskou tvá dcera Irena

Jak se vám líbí dopis slečny Ireny? Myslíte si, že by se mělo druhým víc děkovat a chválit je? Nebo máte pocit, že stačí říct díky jednou? Přečtěte si také dopis, který napsal svému synovi pan Antonín. Touží po jediném, být opět se svým synem, u něj doma, aby si na něj našel čas.