"Syn se vrátil z nevydařeného vztahu, ale nějak u nás zůstal. Teď je nám doma těsno," stěžuje si Iva, která nechce syna zklamat

Paní Iva se Světu ženy svěřila se svým příběhem. Prosí o odbornou radu a pomoc v nelehké situaci, z níž cítí skoro i výčitky svědomí. Její syn odešel z domu k přítelkyni a dlouho spolu byli spokojení. Paní Iva s manželem si mezitím spokojeně žili a užívali si všechno, co jim život rodičů na plný úvazek, byť i dospělého syna, odpíral. Byli spokojení a těšili se, že i jejich syn má šťastný vztah. Doufali dokonce, že se stanou brzy prarodiči. Jenže se stalo něco zcela nečekaného.

Syn se s jeho přítelkyní rozešel a neměl kam jít. Automaticky se proto vrátil domů. Když se syn z nevydařeného vztahu nastěhoval zpět k rodičům, sliboval, že to bude pouze na chvíli. "Chvíle" už ale uplynula a vše, třem najednou začíná být doma těsno. Jak situaci řešit? Na jedné straně nechtějí nechat syna na holičkách, na druhou stranu je dospělý a oni chtějí mít svůj klid. Rodičům navíc nepřispívá, je pořád smutný z rozpadu vztahu. Ale dál to už takhle nejde.

Odcházel později... Byl to už muž

Když se od nás syn odstěhoval, trochu jsme smutnili. Odcházel poměrně pozdě, bylo mu už třicet let, ale nebyl to pro nás problém. Alespoň jsme si ho déle užili a na všem jsme se domluvili. Když odešel za přítelkyní, kterou jsme znali a měli rádi, s manželem jsme si řekli, že to neznamená, že rezignujeme na život. Naopak jsme jeho pokoj přestavěli a udělali z něj pokoj pro návštěvy. Nechali jsme tam jen postel, když někdo přijede, ale jinak jsem si v synově bývalém pokoji zařídila malovací koutek a manžel zase vystavil sbírku angličáků a využíval místo i jako pracovnu. Začali jsme si konečně užívat toho, na co jsme roky neměli čas. Jezdili jsme na výlety, chodili do divadla, do kina, aspoň jednou týdně na večeři. Užívali jsme si společně života a byli jsme rádi, když k nám občas syn s přítelkyní přišli na návštěvu.

Nastěhoval se zpět domů

Syn s přítelkyní žil dlouho, ale nevzali se. Ona zdědila byt v dezolátním stavu a syn se podílel na opravě nejen manuálně, ale taky finančně. Dal do bytu půl milionu, protože logicky tušil, že v něm budou žít a vychovávat děti. Jenže jeho přítelkyně se najednou změnila. Rozešla se s ním, spíš ho tedy vykopla. Když se tak stalo, odmítala mu zaplatit to, co do jejího bytu investoval. Prý je to jeho problém, od ní neuvidí ani korunu, v bytě nějakou dobu žil, tak co si stěžuje. To, co odpracoval, si i odbydlel, líčil nám syn svou bývalou ve zcela jiných, hrozných barvách. Kdoví, jak to ve skutečnosti bylo. Syn tvrdil, že rozchod je její vina, prý si určitě někoho našla. Pravdu se nedozvíme. Když ho vyhodila, logicky přišel k nám. Nastěhoval se do starého pokoje a chvíli se ze všeho vzpamatovával.

Bude tu jen na chvíli

Vždycky nás ujišťoval, že to bude jen na chvíli, než se dá dohromady a našetří něco na kauci k podnájmu. O vlastním bydlení nemohla být v tu chvíli ani řeč. Asi měsíc jsem o něj pečovala, vařila jídla, která má rád, prala mu a starala se, protože to potřeboval. Vypadal zničený, chtěla jsem mu to nějak usnadnit. Chodil do práce a mimo to ještě na nějaké brigády, aby si našetřil do základu něco a odstěhoval se do svého. Jenže uběhly dva měsíce, tři, čtyři a on se pořád k ničemu neměl. Naopak si zvykl na servis a už automaticky se ptal, kde má ten který svetr, jestli jsem ho vyprala, nebo ještě ne... Ani ho nenapadlo podílet se na nákladech. Měli jsme doma obrazně zase středoškoláka.

Nemá peníze

První dva měsíce jsem od něj nechtěla příspěvek, říkala jsem si, ať si raději našetří na kauci, ale když se k ničemu neměl ani za půl roku, řekli jsme mu s manželem, že by nám, pokud chce u nás dál dočasně být, něco měl přispívat. Díval se, jak bychom mu řekli kdoví co. Prý si myslel, že ho podržíme, aby si mohl naspořit na nový život a rychleji se odstěhovat. Podle něj tak bude trvat déle než odejde, když nám bude muset přispívat. Ale na pivo s kamarády peníze byly, ty si šetřit nemusel. Všude se válí jeho oblečení a věci, které prostě nechá tam, kde ho napadne. Nepomůže, nedoveze nákup, i když ho vidí sepsaný na lednici, prostě nic. Bere to jako mama hotel, kde bude mít plnou péči a zadarmo.

S manželem se ve vlastním bytě cítíme nepohodlně. Nechci syna logicky nechat na holičkách nebo ho vyhodit, ale chceme své soukromí. Já navíc svůj čistý a uklizený domov. Tak neustále myji nádobí, sbírám špinavé oblečení. Peru a vařím pro syna, který je dospělý. Nechci mu dělat služku. Chci, aby se odstěhoval a žil sám. Jenže jak mu to říct, aby se nenaštval?

Vyjádření psychologa Pavla Pařízka

V tuto chvíli již nejde o krátkodobou výpomoc rodičů svému synovi, ale o dlouhodobé narušení rodinné rovnováhy a zaběhnutých zvyklostí. Syn, ačkoli dospělý, se vrací do role závislého dítěte a očekává, že rodiče za něj převezmou zodpovědnost - finančně, prakticky i emocionálně. Tím se vytrácí respekt k rodičům jako samostatným jedincům s vlastními potřebami a hranicemi. Rodiče musí se svým synem otevřeně a laskavě komunikovat. Měli by jasně vyjádřit, že ho mají rádi a chtějí mu pomoci, ale zároveň potřebují, aby respektoval jejich životní prostor a podílel se na chodu domácnosti. Je naprosto přirozené očekávat od dospělého syna finanční příspěvek na bydlení a stravu, stejně jako pomoc s domácími pracemi a nákupy.

Zároveň je důležité nastavit konkrétní plán a časový rámec, během kterého by se měl syn osamostatnit. Může to zahrnovat hledání vlastního bydlení, intenzivnější hledání práce nebo brigád, případně i podporu v oblasti psychického zdraví, pokud syn prožívá silné emoční rozladění po rozchodu. Rodiče by si však měli dát pozor, aby nepodporovali synovu pasivitu a závislost tím, že za něj budou vše řešit a obstarávat. Je třeba najít rovnováhu mezi laskavou podporou a důsledným trváním na synově samostatnosti a zodpovědnosti.

Jak má podle vás paní Iva zareagovat? Co svému synovi říct a jak mu dát najevo, že si má najít vlastní bydlení? Přečtěte si také příběh paní Lídy, kterou opustil její manžel. Její syn však z celé situace viní svou matku a chce bydlet u táty, který ho však nechce.

Kdo je Pavel Pařízek

Psycholog, psychoterapeut a zakladatel portálu Terapie.cz, který zkracuje lidem cestu ke správnému psychoterapeutovi. Se svými klienty nejčastěji řeší problémy v rodině nebo vztazích, úzkosti, deprese či pocity vyhoření. Soustředí se i na existenciální problémy bezvýchodnosti a nesmyslnosti nebo překonávání obtížných životních situací.

Pomoc hledejte na www.terapie.cz.