Nevěra umí pohodovému vztahu zasadit velkou ránu nebo ho dokonce rozbít. Stačí jeden večer a dlouho budovaný vztah a především důvěra je pryč. Důvěra, láska, péče, to všechno zmizí a začíná nepříjemné období, ze kterého se ne každý vztah dostane. Své o tom ví Ivana, která myslela, že je její život zalitý sluncem. Vystřízlivěla během jednoho večera, kdy její manžel udělal něco, co jí ponížilo.
Myslela jsem si, že jsem narazila na skvělého chlapa. Poznali jsme se ve dvaceti, byl milý, rovný a hodný. Jako každý chlap měl tu a tam své mouchy, vybouchnul, když toho bylo moc, chtěl klid, když se díval na zprávy nebo hlasitě komentoval, že se dívám na stupidní seriály. Přehlížela jsem to, každý máme nějaké vady. Porodila jsem dvě děti, vychovali jsme je, myslím dobře. Žilo se nám hezky. Moje kamarádky mi záviděly a já byla ráda, že mám někoho, kdo mě podrží.
Manžel je o deset let starší, blíží se mu šedesátka. Před třemi roky začal najednou víc myslet na to, co jí. Jindy si dal s klidným srdcem škvarky, přidal si šestý knedlík k mé vyhlášené svíčkové nebo si dal večer bůček, ale začal jíst víc zeleniny, hlídal si, co jí, pil vodu, vyhýbal se pivu. Byla jsem překvapená, dokonce jsem si myslela, že je nějaký nemocný, ale prý se chtěl jen cítit lépe a něco zhubnout. Proč ne, já mám zdravé jídlo ráda. Začala jsem vařit zdravěji a díky tomu a procházkám, které jsme podnikali, jsme zhubli. Manžel patnáct kilo, já sedm. Tím to neskončilo.
Začal o sebe pečovat, kupoval jiné oblečení, chodil na kávičky do kaváren a podobně. To dřív nedělal. Mávla jsem nad tím rukou a myslela si, že jde jen víc do sebe. Možná jsem to měla řešit. Jednou mi totiž poslal zprávu, která nebyla pro mě. Popisoval v ní jakési Elišce, jak se těší k ní do postýlky na společné dovádění. Zůstala jsem stát jako opařená. Když přišel domů ihned jsem na něj uhodila. Chvíli zapíral, ale když jsem mu ukázala zprávu, přiznal se. Má milenku. Mladou holku, sotva po maturitě, která je u nich ve firmě obchodní zástupkyně. Málem to se mnou seklo. Nechápala jsem, proč mi to udělal, proč to udělal našemu vztahu. Neuměl mi dát normální odpověď.
Chvíli to vypadalo na rozvod, ale manžel mě prosil, že nechce ztratit rodinu. Ustáli jsme to. Vypadalo to, že bude vše v pořádku, ale jednoho dne si nakráčela Eliška k nám domů. Vrhla se mému manželovi kolem krku, vzlykala, že je bez práce, bez domova, moc ho miluje, neví, co si počít, je bezradná a potřebuje zachránit. Manžel ji utěšoval a nabídl jí, že může chvíli zůstat u nás. Vroucně se na něj usmála a pochlebovala mu, jak je báječný a úžasný.
V tu chvíli jsem byla v naprostém šoku, neschopná slova. Manželovi jsem jasně řekla, že v našem domě v žádném případě ta osoba bydlet nebude. Argumentoval tím, že ji nemůže nechat na holičkách, vždyť vidím, jak je z toho zničená. Dala jsem mu na výběr, buď ona nebo já. Nechce o mě přijít, ale musí ji pomoct, je jediný, koho má. Sebrala jsem se, zamkla pokoje svých dětí a odešla ze společného domu. Bydlím zatím u kamarádky a přemýšlím, kde jsem udělala chybu. V mém domě se rozvaluje manželova milenka, která udělá smutné oči a ten blázen ji na to skočí.
Příběh do redakce zaslala Ivana O.
