Tipnete si, na základě čeho si útočníci vybírají své oběti? Existuje něco jako dokonalá oběť, nebo jde o pouhou náhodu, kdy je daná osoba ve špatný čas na nesprávném místě? Odborníci tvrdí, že násilníci se řídí neverbálními signály, které oběť podvědomky vysílá. Zjistěte, o které se jedná.
Existuje něco jako dokonalá oběť násilníka, nebo je vše dílem náhody, kdy je člověk na špatném místě v nevhodný čas? Vydává naše řeč těla signály, které naznačují, že jsme snadný cíl? To jsou otázky, které si pokládá nejenom veřejnost, ale i odborníci. Steve Kardian, odborník na sebeobranu a zkušený vyšetřovatel, ve své knize tvrdí, že rozhodnutí, zda si vás násilník vybere jako svůj terč, trvá pouhých 7 sekund. Celý život zasvětil tomu, aby ženy učil, jak se mají bránit a také přednášel o strategii sebeobrany, která snižuje pravděpodobnost, že žena bude považována za snadný cíl. Je zastáncem teorie, že neverbální signály, které vysíláme, jsou rozhodujícím faktorem pro to, zda si útočník vybere jako oběť právě nás. Tvrdí, že násilník má dvě největší obavy – že bude chycen, nebo že mu ublížíte. Aby se tomu vyhnul, vybere si oběť, která se zdá zranitelná. Jeho tezi dává za pravdu i výzkum amerických vědců, kteří identifikovaly 9 neverbálních signálů, které útočníci sledují. Než si je dopodrobna rozebereme, je třeba zmínit, že v žádném případě nikdo netvrdí, že si oběť „za to mohla sama“. Vina je samozřejmě vždy na straně pachatele, ale je užitečné pochopit myšlení zločinců, abyste se mohli těmto útokům efektivně bránit.
Krátké kroky vnímají násilníci jako známku slabosti a zranitelnosti. Pokud si poraníte nohu, budete mít tendenci dělat kratší kroky, abyste nevyvíjeli tlak na zraněnou nohu. Pachatel takovou chůzi vnímá jako znak plachosti a opatrnosti.
Pokud byste se snažili o pravý opak, tedy dělali nápadně dlouhé kroky, nebude to dobrá taktika. Můžete pak působit nemotorně, vyčníváte z davu a podle psychologů je větší šance, že upoutáte útočníkovu pozornost.
Pokud sotva jdete unaveným krokem, je to jeden z neverbálních projevů, kterého si zločinci všimnou. Působíte unaveně a nesoustředěně, což z vás dělá vhodný terč, také si mohou myslet, že máte nějaký zdravotní problém a považovat vás za snadno zranitelné.
Pokud nápadně zvedáte při chůzi chodidla, jako když pochodujete, může to v násilníkově mysli indikovat, že vás něco bolí, a na základě toho vás identifikuje jako vhodný terč.
Pokud vaše chůze nepůsobí přirozeně a váš krok není v souladu s houpavým pohybem paží, působíte nemotorně, a to útočníka upoutá, protože v jeho mysli jste oběť, která mu jen tak neuteče.
Při běžné chůzi synchronizujete pohyb nohou a rukou tak, že to vypadá přirozeně. Pokud chodíte s pažemi přitisknutými k tělu, značí to plachost. A ta útočníky přitahuje, všimnou si, že se snažíte stranit se lidí, vytuší, že máte plachou povahu.
V momentě, kdy si všimnete, že na vás někdo upřeně zírá, podvědomě přidáte do kroku a snažíte se zmizet z dohledu. Psychologové ve svém výzkumu zjistili, že násilníci rychlou chůzi vnímali jako známku toho, že jste nervózní a úzkostní, což vás v jejich očích dělá snadný cíl.
Útočníci si však také snadno všimnou lidí, kteří chodí velmi pomalu. V přírodě je to signál, že je daný tvor zraněný, zvíře, které nestíhá krok se stádem, bývá cílem predátorů. Stejně tak to platí i pro lidskou společnost, útočník vycítí, že jste pravděpodobně unavení či nemocní a v jeho očích jste snadná kořist.
Představte si, že jste v roli zločince a máte na výběr. Buď zaútočíte na osobu se správným držením těla, která stojí vzpřímeně a vypadá sebevědomě, nebo na člověka, který se hrbí a zrakem je zanořený v zemi. Koho si vyberete? Špatné držení těla a hrbení se útočníkovi vysílá signál, že máte nízké sebevědomí, vyzařuje z vás plachost, což přitáhne pozornost násilníka.
Zdroj
https://onlinelibrary.wiley.com/doi/abs/10.1111/j.1460-2466.1981.tb01206.x
