Jak spolehlivě poznat, že vám někdo lže: Bývalý agent FBI nabízí ke zjištění pravdy jednoduchý návod

Obecně lžou lidé prakticky denně. Lži se často týkají drobností, které ve výsledku nemají žádný negativní dopad ani na vás, ani na osobu, která vám právě lhala. Pak jsou tu také lži z milosti, kdy se lhář snaží ušetřit vás dle jeho názoru zbytečné bolesti, a proto před vámi skrývá pravdu a snaží se ji nahradit lží. Máte-li však podezření, že vám lže někdo blízký ohledně věcí, které jsou pro vás životně důležité, je pochopitelné, že chcete vědět pravdu. Jak ale zjistit, jestli vám dotyčný opravdu lže?

Lžeme každý den

Studie londýnského Muzea vědy z roku 2010 přišla s tím, že průměrný muž lže 1092 krát ročně, což je zhruba třikrát denně, zatímco průměrná žena lže 728 krát ročně, tedy dvakrát denně. Z toho je patrné, že lžeme občas všichni. Začíná to běžnou denní otázkou, kterou vám několikrát denně může položit kolega v práci, kamarád, klient na schůzce nebo partner. Můžete říct pravdu, že to stojí za starou bačkoru, ale zvykli jsme si, že většinou automaticky odpovídáme, že se "máme dobře", i když tomu tak třeba ani není. Prostě nechceme kazit náladu hned na úvod, vysvětlovat, co se nám děje, nebo o tom jakkoliv mluvit. A takhle někdy zalžeme hned několikrát denně. Není ale jednoduché nachytat danou osobu při lži.

Mnoho lidí pozoruje neverbální komunikaci za účelem odhalit lež. Mohou to být drobnosti, které lháře pomohou odhalit. Například že lidé, kteří lžou, se občas vyhýbají očnímu kontaktu nebo se naopak snaží udržet příliš intenzivní kontakt, aby působili věrohodněji. Lhaní může ovlivnit i rytmus dýchání. Lidé, kteří lžou, mohou dýchat rychleji nebo se dokonce zadržet dech na krátký čas, protože se snaží utajit pravdu. Nervozita spojená s lhaním může vést ke změnám v tělesném chování, jako je například nervózní klepání nohy, svraštění čela, nadměrné pocení, ošívání se, či proplétání prstů.

Rady expertů odhalí lež

„Neexistuje žádný Pinocchio efekt. Není nijak dokázáno, že podezřelý lže ve chvíli, kdy se poškrábe na nose, odkašle si, nebo se chytne za ucho. Co hledáme, jsou indikátory nepohodlí a stresu,“ říká bývalý agent FBI Joe Navarro, který je specialistou na řeč těla a o svých poznatcích dokonce napsal několik knih, mimo jiné Jak poznat, když vám někdo lže, Tajemství řeči těla nebo Jak prokouknout druhé lidi. Podle něho neverbální komunikace jako důkaz nefunguje a ani žádný soud ji neuznává. Člověk totiž podle agenta FBI může vykazovat známky nervozity ze zcela jiných důvodů, než že by zrovna v daný okamžik lhal.

Navarro radí, že pokud se chcete dozvědět pravdu, nemáte protějšek uvádět do stresových situací. Potenciální lhář by se neměl cítit jako u výslechu. Naopak je důležité vytvořit příjemnou atmosféru a klid a pokud i nadále působí objekt nervózně a ve stresu, je tu velká pravděpodobnost, že něco skrývá. Jsou tu drobné indikátory, které vám naznačí, že něco není v pořádku. „Například když se kouše do rtu, uvolňuje si límeček, škrábe se na krku, pohrává si s řetízkem,“ radí Navarro a dodává, že dalším neverbálním vodítkem může být sklopení očí a zároveň sklopení brady níž k hrudi.

Bývalá FBI agentka LaRae Quy zase radí překvapit potenciálního viníka otázkou. Pokud si historku pečlivě připravoval a vy ho zaskočíte, dost možná se prozradí sám. Zkuste ho také přimět, aby příběh zopakoval pozpátku, případně chtějte zopakovat jen jeden úsek historky a ptejte se na detaily, které viník možná nebude schopen poskytnout. V každém případě je důležité komunikovat s druhými s respektem a empatií a vyhnout se neopodstatněnému obviňování.