Příběh paní Evy se týká mnoha žen, které nejsou spokojené sami se sebou a trápí se kvůli kilům navíc. Ať se snaží sebevíc, nemohou se z bludného kruhu dostat ven. Možná je řešení úplně jinde, než ho hledají. V nastavení mysli a sebelásce. Tam je třeba začít. Terapeutka Lea Kotková radí, jak na to.
Nedávno mi bylo padesát a s váhou bojuji prakticky celý život. Zkoušela jsem různé diety, cvičení, navštívila jsem několik výživových poradkyň, chodila na kruhový trénink pro ženy. Někdy jsem měla lepší období, jindy zase horší. Čím jsem starší, tím jde hubnutí hůře. Nejde mi o to vypadat jako modelka, ale spíš bych se ráda vyhnula bolestem kloubů a dalším zdravotním problémům.
Nedávno jsem četla článek, ve kterém se psalo, že hubnutí začíná v hlavě a že je potřeba nastavit si svůj vztah k sobě. V ten moment mi došlo, jestli to není můj případ. Uvědomila jsem si, že se nemám ráda. Že nesnáším svoje tělo a když si mám například koupit něco na sebe, s odporem se prohlížím v kabince obchodu a říkám si, jak jsem hnusná. Ono se řekne „musíš si to nastavit v hlavě“, ale jak? To přeci není jednoduché. Ráda bych svůj vztah k sobě samé změnila, jen nevím, jak na to.
V první řadě je třeba uvědomit si, že schopnost mít se rád/a je něco jiného než se sám/sama sobě líbit. A ruku na srdce – jen sotva najdeme někoho, kdo je se sebou na 100% spokojený. Jinými slovy – sebeláska je především o tom, jak jsme schopni vnímat svou hodnotu, jak na sebe nahlížíme a vážíme si svých dovedností, jak k sobě dokážeme být laskaví a přijímat se přes všechna případná „ale“. To je dáno řadou okolností a dětství tu jednoznačně hraje prim.
Něco jiného pak je to, jak se sami sobě líbíme, což do značné míry ovlivňují společenská měřítka krásy. Otázkou zůstává, nakolik – a zda vůbec – jsme pak schopni mít se rádi i přesto, že se vnímáme jako nehezcí. Nutno dodat, že sebeobraz (to, jak se vidíme), bývá mnohdy velmi zkreslený a souvisí s představou „ideálního já“, které obvykle navazuje na skutečnost, jak nás hodnotili rodiče.
V případě Evy je v první řadě potřeba rozklíčovat, jaký skutečně má vztah sama k sobě. Zda jde výhradně o odpor k vlastnímu tělu, anebo pokulhává i sebehodnota. V každém případě ale platí, že hubnutí je z velké části o hlavě. Bohužel neexistuje univerzální návod, jak se „správně“ naprogramovat, dobrým prvním krokem ale může být přestat na hubnutí lpět, protože to věci často brzdí. Druhým pak zamyslet se nad otázkou vztahu k sobě samotné nejen omezenou optikou líbí/nelíbí se mi mé tělo. Třetím pak definovat to, v čem je dobrá, co na sobě oceňuje a podobně. Možná se také zamyslet nad tím, co prožívala v období, kdy se hubnutí dařilo, a co je teď jinak…
Člověk si do velké míry dokáže pomoci sám, pokud to myslí opravdu vážně. Existuje řada publikací, videí i podcastů na téma sebepřijetí a sebeláska, pomoci samozřejmě může i zkušený terapeut. Protože – je-li cesta k lepší postavě nastavena z hlediska samotného hubnutí správně (nutričně vyvážená strava, dostatečný a vhodný pohyb, kvalitní spánek, vyloučení zdravotních souvislostí), problém je nejspíš jinde a obecné rady „jak se mít ráda“ často zůstávají na povrchu.
Lea Kotková, terapeutka emoční psychologie, se řadu let zabývá lidskými příběhy. Svým klientům pomáhá cítit se lépe a zvládat i náročnější životní období. Kromě terapií se věnuje také numerologii a výkladu karet, což se mnohdy užitečně doplňuje.
Leu můžete kontaktovat na webu www.leakotkova.cz
Autorský článek zpracovaný podle příběhu čtenářky, komentář Ley Kotkové
