“Milý manželi, zadupal jsi ve mně sebevědomí a dal pocit, že jsem špatná. Teď už mi neublížíš,” píše v dopise osudem zkoušená Zdena

Dopis dnes již bývalému manželovi napsala paní Zdena. Život se s ní nemazlil a užila si své. Její exmanžel jí psychicky i fyzicky týral. Zadupal v ní sebevědomí, sebejistotu a dal jí pocit, že špatná. Našla sílu odejít a dnes se svým dopisem loučí se svým starým já.

Milý manželi,

vlastně teď už bývalý manželi. Mám před sebou úřední dokument, který to dokazuje. Potvrzuje, že už spolu nemáme nic společného, kromě dospělých dětí. Sedím u sebe v kuchyni, před sebou onen dopis a je mi skvěle! Neskutečně! Cítím, že jedna kapitola se uzavřela. Ne příliš šťastná kapitola, ale přesto mi toho hodně dala. Dvě krásné děti, které miluji nade vše. Ale bohužel také roky ponižování, manipulování a také bití. Přesto nelituji. Možná tak toho, že jsem v sobě nenašla odvahu odejít dřív. Neměla jsem oporu v podobě rodiny, sourozenců nebo kamarádek, které by mi v těžkých chvílích otevřeli oči. Byl jsi jen ty, který určoval, s kým se bavit smím a s kým ne.

Odřízl jsi mě 

Pomaličku. Nenápadně. Pro mé dobro, tak jsi to prezentoval. Věřila jsem ti, protože jsi byl autoritou, lidé si tě vážili. Byl jsi velmi sebevědomý a sebejistý. Minimálně navenek. Ale uvnitř tě to sžíralo. Tvoje touha po obdivu, bezmezné oddanosti a naprosté poslušnosti. Chtěl jsi být pánem všech. Mít rozhodovací právo a absolutní moc. Minimálně u nás doma se ti to povedlo. Můj život jsi ovládal dokonal. Neměla jsem o sobě žádné mínění, myslela jsem si, že jsem k ničemu. Uměl jsi to. Časem jsem uvěřila, že to bití a facky si zasloužím. Minimálně se můžu poučit, jak jsi rád říkal.

Poslední kapka

Občas mě napadlo, že bych chtěla utéct. Vzít děti a odejít daleko, kde bys nás nenašel. Chyběla mi odvaha. Obrovská odvaha. Měla jsem strach odejít, nebudu mít střechu nad hlavou, co jíst, moje děti mi vezmeš a poštveš je proti mě. Takhle jsem s nimi byla. Zvládla jsem i tvé nekontrolované výbuchy vzteku, které skončily bitím. Myslela jsem, že to vydržím, ale ne. Probudila jsem se. Možná pozdě? Možná v pravý čas? Každopádně když jsi uhodil syna, který se mě snažil bránit, věděla jsem, že musím pryč.

Tvé naschvály

A jak se dalo čekat, tvé naschvály nebraly konce. Posílal jsi na mě sociální pracovnice, snažil ses mi děti vzít. Ale díky Bohu, nepovedlo se ti to. Když se obě děti rozvyprávěly, jak maminku biješ, křičíš na ni a ponižuješ ji, bylo vymalováno. Ani tak ses nechtěl vzdát a snažil ses mě obrat o majetek, který byl společný. Táhlo se to roky, ale konečně nadešel ten den. Den, kdy jsem volná. 

Učím se

Tvé chování na mě zanechalo pořádné stopy. Pomocí kamarádek a hlavně psychologa likviduji škody. Našla jsem si hezkou práci, kde mě druzí ocení. Jsem společenská, ráda se hezky obléknu a jdu do divadla nebo na koncert. Plním si své sny, cestuji. Ve 45 letech jsem začala žít naplno! A nic mě nezastaví. Tobě přeji, milý exmanželi, jediné, aby sis uvědomil, jak ubližuješ lidem kolem sebe. A aby ses změnil. Vím, že se to asi nestane, ale přeci jen. Zázraky se občas dějí.

Zdena

Paní Zdena má za sebou nelehký osud. Dlouhé roky trpěla domácí násilí, život s manipulátorem a zadupávání vlastního sebevědomí. Nyní začala nový život a za tím starým udělala pomyslnou tečku.

Přečtěte si také příběh paní Jany, která se stará o svou matku, jež její péči potřebuje. Není to vždycky tak jednoduché.