Přestože je Anna Franková známá především díky svému deníku, který dokumentuje její život v úkrytu během holocaustu, existuje mnoho méně známých aspektů jejího příběhu. Díky nim máme možnost odhalit složitější a lidštější stránku této mladé dívky. Podívejme se na nějaké zajímavé a překvapivé detaily o Annině životě nejen v úkrytu a jejím odkazu.
Deník Anny Frankové zasáhl miliony srdcí po celém světě. Jak by ne, když nabízí dojemný a hluboce osobní pohled na hrůzy holocaustu. Její příběh není jen o utrpení a pronásledování, které prožila, ale také o nezdolném duchu mladé dívky, která snila o lepším světě. A o její nezdolné odvaze.
Anne Franková, narozená jako Annelies Marie Franková 12. června 1929 ve Frankfurtu nad Mohanem, je jednou z nejznámějších postav, které se vynořily z krutostí holocaustu. Včera tedy uplynulo pětadevadesát let od Annina narození. Její deník, který si psala v době, kdy se s rodinou skrývala před nacisty, poskytuje jedinečný, procítěný pohled na život židovské rodiny v jednom z nejtemnějších období dějin. Její později odhalený deník je pak svědectvím o významu tolerance, odvahy a odolnosti lidského ducha.
Anna Franková byla druhou dcerou Otty a Edith Frankových. Raná léta strávila ve Frankfurtu, ale protože se politická situace v Německu s nástupem Adolfa Hitlera zhoršila, přestěhovala se její rodina v roce 1934 do Amstrdamu. Přestěhovali se s vidinou uniknout rostoucímu pronásledování Židů v Německu. Otto Frank si v Amsterdamu založil firmu a rodina se usadila a zdálo se, že má před sebou vytoužený, relativně klidný život.
V Amstrdamu chodily Anna a její sestra Margot do školy a našly si přátele. Žily v multikulturní čtvrti, takže se stýkaly s dětmi z různých prostředí. Navzdory politickému napětí, které v Evropě narůstalo, odrážejí Anniny první záznamy v deníku běžné starosti a radosti mladé dívky. Psala o svých přátelích, zážitcích ze školy a snech o budoucnosti. A dokonce i o své první lásce.
Anna psala o svých citech k Peteru Schiffovi, chlapci, kterého potkala v Amstrdamu. Anne ho popsala jako svou jedinou opravdovou lásku a jejich krátké setkání zanechalo v jejím mladém srdci trvalý dojem. Její deníkové záznamy odhalují nevinnou a něžnou povahu mladé lásky a ukazují, že i v temných dobách Anna prožívala radosti a bolesti srdce, stejně jako všichni teenageři.
Klid nového života Anniny rodiny byl narušen v květnu 1940, kdy nacistické Německo vtrhlo do Nizozemska. Rodina Frankových spolu s miliony dalších Židů byla postavena před nové zákony a omezení, která výrazně omezovala jejich svobodu. Židé museli nosit žluté hvězdy, registrovat své podniky a dodržovat přísný zákaz vycházení. Annin deník tak přesně a velmi autenticky zachycuje rostoucí strach a napětí v židovské komunitě v tomto období.
V červenci 1942 se rodina Frankových začala skrývat v tajném úkrytu, v jedné ze skrytých částí obchodních prostor Otty Franka. Později se k nim připojila další rodina, van Pelsovi, a zubař Fritz Pfeffer. Následující dva roky tak žilo osm obyvatel tajné přístavby v neustálém strachu z odhalení. Anniny deníkové záznamy z tohoto období jsou plné směsice pubertální úzkosti a hlubokých úvah o lidském údělu, na její věk velice neobvyklých.
Anniny deníkové záznamy ukazují mladou dívku, která se potýká se svou identitou a místem ve světě. Často se zamýšlela nad svou osobností, ambicemi a vývojem z dítěte v mladou ženu. Pozoruhodné je Annino sebeuvědomění a introspekce, když psala o své touze stát se spisovatelkou a o svém boji s očekáváními, která na ni kladla rodina a společnost.
"Navzdory všemu věřím, že lidé jsou v srdci opravdu dobří," napsala Anne větu, která přesně vystihuje její neutuchající naději a víru v lepší zítřky. Anniny zápisky z tohoto období umožnily lidem nahlédnout do každodenních bojů, ale zároveň zase drobných radostí života v utajení. Anna popisuje výzvy spojené s životem v tak těsných prostorách, neustálý strach z odhalení i občasné okamžiky štěstí.
Život v úkrytu měl však obecně k poklidnému životu na hony daleko. Anne zde sdílela miniprostor s ostatními, a ne všichni jí byli příjemní. Zejména Fritz Pfeffer, kterého v deníku označovala jako „pana Dussela“. Anne těžko snášela jeho zvyky a postoje. Tyto konflikty zvyšovaly stres a napětí v již tak nejisté životní situaci a ilustrovaly složitost lidských vztahů v extrémních podmínkách.
Dne 4. srpna 1944 provedlo gestapo na základě anonymního udání v úkrytu razii, po níž byli Anna a ostatní zatčeni a deportováni do koncentračních táborů. Anne a její sestra Margot byly nakonec převezeny do Bergen-Belsenu, kde obě zemřely na tyfus v březnu 1945, jen několik týdnů před osvobozením tábora.
Nakonec to byl právě Otto Frank, kdo se stal jediným členem tajné přístavby, který přežil holocaust. Po návratu do Amstrdamu našel Annin deník, který uchovávala Miep Giesová, jedna z těch, kdo rodinám v úkrytu pomáhali. Miep Giesová sehrála při uchovávání Annina deníku zásadní roli. Po zatčení rodiny našla roztroušené stránky Annina deníku a uchovala je v bezpečí až do návratu Otty Franka. Miepina obětavost a odvaha zajistily, že Annina slova přežila válku a její příběh se tak dostal do světa.
Otto se po objevení deníku rozhodl splnit in memoriam Annino přání stát se spisovatelkou tím, že její deník vydá. První vydání vyšlo v roce 1947 pod názvem "Het Achterhuis" (Tajná příloha).
Annin deník byl od té doby přeložen do více než 70 jazyků a prodaly se ho miliony výtisků po celém světě. Slouží jako mocná připomínka hrůz holocaustu a neutuchající síly lidského ducha. Annina slova stále vzdělávají a inspirují nové generace o důležitosti tolerance, lidských práv a boje proti předsudkům.
Budova, v níž se Anna a její rodina ukrývaly, byla zachována jako muzeum – dnes je zde Dům Anny Frankové. Nachází se na adrese Prinsengracht 263 v Amsterdamu a každoročně jej navštíví více než milion návštěvníků. Muzeum nabízí dojemný pohled na život těch, kteří se zde ukrývali.
Annin deník obsahuje také velmi upřímné úvahy o jejím sexuálním probuzení a zvědavosti. Otevřeně psala o svém těle a pocitech a zkoumala témata, která byla v té době považována za tabu. Tyto záznamy byly kontroverzní a vedly k debatám o zveřejnění jejího neupraveného deníku. Poskytují však syrový a upřímný pohled na přirozený vývoj mladé dívky a dodávají jejímu charakteru hloubku. Některé tyto části však byly Anniným otcem později zcenzurovány. Při přípravě Annina deníku k vydání učinil několik redakčních rozhodnutí, zejména odstranil některé pasáže, které považoval za příliš osobní nebo potenciálně trapné, například Annu kritizující svou matku a její úvahy o rodící se sexualitě. Tyto úpravy byly provedeny s cílem chránit Aninu památku, ale zároveň vyvolaly diskuse o integritě jejích původních zápisků.
Anna Franková se posmrtně stala celosvětovou ikonou a její odkaz stále roste. Její deník inspiroval nespočet adaptací, včetně divadelních her, filmů a dokonce i baletu. Dům Anny Frankové v Amsterdamu se stal poutním místem pro ty, kteří chtějí uctít její památku a dozvědět se více o jejím životě. Tento neutuchající zájem podtrhuje trvalý dopad jejího příběhu na lidi po celém světě.
Nezapomeňte se podívat i na galerii k tomuto článku.
Zajímají vás podobná témata? Pak si přečtěte o tom, co to byly tajné krysí stezky, jež před válkou sloužily uprchlíkům a po válce je využívali nacisté k útěku před spravedlností.
