Civilizační choroby jsou nazývány též nemocemi z blahobytu. Máme dost jídla, málo fyzicky náročné zaměstnání, ale o to více stresu. V dnešní době se navíc přesouvá práce i domů, hodně zaměstnancům odpadá i to málo pohybu na cestě do práce. Chceme ušetřit čas, jíme takzvané hotovky. To vše může být pro nás do budoucna velké riziko, které bychom rozhodně neměli podceňovat.
Pokud se podíváme na stravu obyčejných lidí, skládala se z tmavého chleba, mléka a mléčných výrobků, luštěnin a zeleniny. Maso výjimečně.
Průměrná konzumace masa byla v minulosti i 5x nižší je nyní-může si tedy každý udělat obrázek, kolik to asi mohlo být, podle vlastní spotřeby. A to si ještě musíme uvědomit, že to je průměr a bohatí lidé měli maso i každý den.
Jedlo se podle toho, co zrovna rostlo na stromech, na poli, nebo se dalo – bez ledničky – uskladnit.
Dnes se sezónní jídelníček vrací a inspirují se jím různé kuchařské knihy i obchodníci, jen doufejme že to nebude jen další módní vlna. Jíst to, co je právě k dispozici u nás doma, je ideální varianta zdravého životního stylu bez diet. Nicméně málokdo si v zimě odepře banány, pomeranče a avokáda a bude si vařit polévky z čočky, krup a cibule.
Cukr, bílá mouka a maso bylo dostupné pouze pro bohatší vrstvy – bohatí lidé, právě žijící v blahobytu, také trpěli některými z těchto chorob. Ne nadarmo se říká, že dna je nemoc králů.
My dnes naopak hodně solíme, jíme hodně sladkého, hodně tučného masa a uzenin, smažené jídlo.
Také se velmi zvýšilo množství jídla, které dnes průměrný člověk za den sní. Naši předci byli v tomto směru dost asketičtí, bohužel víceméně nedobrovolně.
Nebyla auta, jakákoliv doprava byla pro většinu lidí drahá, a tak chodili všude pěšky, a to i dlouhé trasy. Dnes si paradoxně sedneme do auta i v okamžiku, abychom dojeli do posilovny nebo na tenis.
Nebyla televize, počítače a internet, málo lidí pracovalo v administrativě, většina na polích, v továrnách, prostě pracovali fyzicky, a to hodně tvrdě.
Byla delší pracovní doba. V 19. století byla pracovní doba 12–14 hodin denně, 8 - hodinovou pracovní dobu máme až od roku 1918. Neděle jako nepracovní den byla ustanovena roku 1905.
Nebyly robotické vysavače, automatické pračky, myčky, napařovací žehličky, doma nebyla elektřina, tekoucí voda a topení.
Drhla se dřevěná podlaha kartáči, pralo se v neckách na valše, voda se nanosila ze studně, naštípalo se dříví a zatopilo v kamnech, na kterých se pak i vařilo. Takovou kdysi každodenní fyzickou aktivitu dnes leckdo nemá za celý měsíc.
Samozřejmě, že to mělo svá negativa – celodenní tvrdá dřina za malou mzdu, málo odpočinku, nedostupnost lékařské péče pro chudé lidi – to vše je dnes opravdu minulostí.
Měli bychom být vděčni, že žijeme v dnešní době a máme vše podstatné k pohodlnému životu, ale to není důvod, abychom si z lenosti ničili svá těla a dobrovolně a zbytečně umírali dřív, pokud máme v moci to dost jednoduše ovlivnit.
Pokud si můžeme vzít ze životů našich předků to pozitivní a nejsme zrovna zastánci velkých sportovních výkonů ani diet, stačí více chodit, nepřejídat se, vařit hodně doma, omezit cukry a tuky a příliš slané potraviny.
