Nepřirozeně dlouhý den
Největší výhodou letního času je, že poskytuje další hodinu světla navíc v pozdních odpoledních nebo večerních hodinách. Díky tomu můžete sportovat v létě ještě v devět večer venku, nebo sedět u večeře na zahradě dlouho do noci. Jenže tato hodina navíc však něco stojí. Takto uměle prodloužený den zpomaluje uvolňování melatoninu v mozku, hormonu, který podporuje ospalost. Kvůli tomu dochází často k narušení spánku a vede až k poruchám spánku. Na nedostatek spánku jsou pak obzvlášť náchylní dospívající teenageři nebo naopak starší lidé, kteří potřebují dostatek spánku k regeneraci. Starší lidé pak mohou být v důsledku nedostatku spánku či spánkových poruch také více náchylní na různá onemocnění.
Dnes již je posun k ničemu
Benjamin Franklin koncept posunu času zmínil ve svém dopise z roku 1784, ten byl však podle všeho míněn ironicky. Franklin v něm navrhoval, aby lidé chodili dříve spát, aby lépe využili denní světlo. Jenže později v roce 1907 přišel již s vážně míněným návrhem londýnský stavitel William Willett. A ačkoliv se mu nepodařilo jeho návrh prosadit hned, letní čas byl nakonec zaveden v roce 1916 hned v řadě evropských zemí. Důvodem zavedení letního času byla především úspora energie a přizpůsobení spánkového cyklu slunečnímu svitu, aby se předešlo depresím. Dnes již řada lidí považuje letní čas za přežitek, který již v dnešní době nemá místo. Existují proto iniciativy za jeho zrušení, kdy o zrušení jednala Evropská komise, kdy doposud nebylo definitivně rozhodnuto.