“Matka se zachovala v dětství hrozně, teď chce pomoc,” říká Evelína. Matka v době Evelínina dospívání dala přednost příteli, dcera ji celá léta nevídala

Svůj příběh nám svěřila paní Evelína (46 let). Život se s ní nemazlil a postupem času přišla nejen o svého milovaného otce, ale později také o matku, která se chovala podle jejího mínění špatně. Dokonce tak špatně, že ji paní Evelína postupně ze svého života škrtla. Jenže nyní je máma stará, nemocná a potřebuje pomoc. A obrátila se na paní Evelínu, která ji však nechce pomáhat, po tom všem, co jí udělala. Přečtěte si její příběh a zjistěte i to, jakou radu jí dal odborník.

Moje máma nebyla nikdy ta, která by se mě zastala. Táta zemřel, když mi byly tři roky, mám na něj jen velmi mlhavé vzpomínky. Máma to nesla těžce, chvíli jsme žily u babičky, dokud se nevzpamatovala. Dlouho tvrdila, že jsem pro ni to nejdůležitější. Byly jsme jako kamarádky, já jsem moc nezlobila, dobře se učila. S přechodem na střední školu jsem trávila víc a víc času v knihovně, učení bylo těžší. Máma asi postrádala svou kamarádku, takže si dala inzerát, že se seznámí. Byla jsem ráda, když občas šla na kávu s nějakým mužem, lásku si zasloužila. A pak, když se doma skloňovalo víc a víc jméno Slávek, toužila jsem ho poznat.

Máma mě vyhodila

Nebyl mi zrovna dvakrát sympatický, ale pokud se k mámě choval hezky, není to moje věc, říkala jsem si tehdy. Netrvalo ani půl roku a nastěhoval se k nám do domu, do ložnice mého táty. Pro mámu jsem začínala být vzduch. Posílala mi pozdě peníze, takže jsem často neměla na měsíční jízdenku do školy a jezdila načerno, zaplatit obědy jsem ji připomínala třeba i pětkrát během týdne. Co však chtěl Slávek, to se splnilo hned. Začal se u nás doma roztahovat, vše mu vadilo, všechno jsem dělala špatně. Nepracoval, celé dny se válel u nás doma a tvrdil, že já jsem ta líná. Po jedné z hádek, které se stupňovaly, mi moje máma oznámila, že když mi Slávek tak vadí, mám odejít. Byla jsem v půlce druhého ročníku na střední škole!! A jít jsem měla já? Skončila jsem u babičky. Dostudovala jsem, udělala si vysokou školu a našla si dobrou práci.

Po letech chce pomoc

Mámu jsem ze života škrtla. Vyhodila mě z domu, nezletilou. Která vlastní máma to dítěti udělá? Založila jsem si svou rodinu, odstěhovali jsme se do vedlejšího města, jezdili pravidelně za babičkou a já o ni pečovala, jak jsem jen mohla, abych jí vrátila vše, co mi dala. Jednoho dne mě moje matka kontaktovala a v telefonu mi sdělila, že je nemocná, špatně se jí chodí a potřebuje pomoc. Jsem její jediná dcera, mám povinnost se o ni a toho jejího parazita postarat. Položila jsem telefon a dlouho se z toho vzpamatovávala. Na její naléhání jsem se s ní sešla v našem starém domě. Nic se nezměnilo. Slávek je stejný jako kdysi, komanduje a rozkazuje a máma si myslí, že všeho nechám, nastěhuju se k nim a budu snášet to, jak mě komandují. Za to, jak se mě zbavili? Ani náhodou! Jsem ochotná sehnat jim pečovatelku, kterou si ze svých důchodů budou platit, ale víc ani ťuk! 

Vyjádření terapeutky, koučky a párové poradkyně Lucie Horké

Evelíno,

děkuji za důvěru. Téma, které přinášíte, je velmi citlivé a neexistuje jednoznačná odpověď. Nezapomínejte na sebe, svoje potřeby a emoce, kterých může být mnoho a v různých proměnách. Vztahy s rodiči, zejména v tak složitých situacích, jsou vždy velmi náročné. Každý z nás reaguje na zradu a odmítnutí různě, je důležité, abychom si uvědomili své vlastní potřeby a hranice. Pokud je Váš vztah s mámou takový, jaký je, je naprosto pochopitelné, že můžete cítit nedůvěru, zranění nebo cokoli dalšího. Nejdůležitější je, abyste se rozhodla na základě toho, co je pro Vás únosné.

Pakliže jste tomu otevřena, doporučuji si vyhledat pomoc psychoterapeuta, se kterým můžete toto téma otevírat, uzdravovat v sobě to nevyřčené, pracovat s odpuštěním, což je darem sama sobě. Ale respektujte, zda tohle je Vaše cesta, něco, co chcete. V pomoci máme (pokud se pro ni rozhodnete) si stanovte jasné hranice, ať jste schopna v tomto procesu dýchat a vnímat, co pro Vás je či není akceptovatelné. Ani vlastní máma vás nemůže nutit, abyste odpustila nebo byla ochotna pomoci, pokud na to nejste připravená. Pokud nedokážete pomáhat osobně, propátrejte, jak můžete pomoc zprostředkovat. Nezapomeňte také na možnost hledat podporu u přátel, terapeuta nebo jiných blízkých osob, kteří vám mohou pomoci vyrovnat se s touto náročnou situací.

Přeji Vám, ať jsou Vaše kroky co nejvíce laskavé k sobě.

Kdo je Lucie Horká

Koučka, terapeutka, párová poradkyně inspiruje ženy, jak zvolnit, nadechnout se a získat zpátky svou životní energii. Napomáhá ke spokojenějším vztahům.

Jak se má paní Evelína v této situaci zachovat? Postarat se o svou mámu a jejího partnera? Pomoci jim, když momentálně jsou nemocní? Nebo se rozhodla správně, když se rozhodla nepomoct? Jak byste se zachovali vy?

Přečtěte si také dopis paní Zdenky, která se i v pozdním věku zamilovala, ale její děti to neakceptují.